12.července, 2015

Je sobotní noc a lidé se vracejí z premiéry hry Don Quijote. U východu z divadla stojí 6 kamarádů, kteří se rozhodli, že divadlo je nejlepší způsob, jak strávit dnešní večer. Právě si začínají sdělovat své dojmy.

Marie má stále červené oči. Celá její bytost ukazuje, jak je citově otřesena. Každá část její bytosti cítí s odvážným rytířem, který bojuje s pomíjivostí času. Stále upřímně trpí. Spojuje jeho osud se svým a s osudem všech milých lidí, které zná. Ivana je vášnivou obdivovatelkou divadla. Má úplně jiný dojem. Energicky, se spoustou vášně a s nadšením začíná analyzovat hru. Michal naopak zcela v klidu popisuje, jak dramatik velmi dobře koncipoval spiknutí. Celou dobu hledá logickou navázanost všech částí hry. Klára, vycházející z divadla, začíná tancovat a všem nabízí pokračování zábavy v nějakém místním klubu, ale Marta vůbec neposlouchá. Ponořená do vlastních myšlenek, prožívá hru a představuje si, jak by mohla hra skončit jinak. Josef se naopak chová jako na jehlách. Pro něj věc vůbec neskončila. Rozhodl se, že se zítra vydá na cestu, stejně jako to udělal Don Quijote.

Jak je možné, že tito blízcí přátelé, mají tak různé reakce? Všichni mají odlišnou struktury osobnosti a výsledkem jsou různé postoje a myšlenky. Petr se dívá na věc logicky. Uspořádává informace téměř jako počítač. Klára hru neanalyzovala, ale prostě ji prožila, podle principu líbí se mi/nelíbí se mi. Marta má bohatý vnitřní svět a vytváří alternativy o možném zakončení hry. Josef je připraven k akci. Hra skončila a on přemýšlí o novém dobrodružství.

Všichni vnímají svět kolem sebe různě, v závislosti na dominantním typu osobnosti. Položte někomu otázku “Jak se máš?“ a pozorujte jeho reakce.  Někteří lidé bez váhání odpoví:  dobře/ špatně. Další začnou větu: Já si myslím, zatímco někteří vyjádří své názory a přesvědčení, někteří poví, co se jim líbí nebo nelíbí, a někteří vám řeknou, co přesně hodlají udělat. Každý typ osobnosti se dívá na svět svým způsobem.

Harmoniser nejprve cítí a až pak přemýšlí. Věci hodnotí především na základě svých citů a emocí.

Thinker nejprve přemýšlí, poté identifikuje a zařazuje lidi i věci.

Imaginer má schopnost silné představivosti. Lehce si vizuálně představí způsob rozvoje jakéhokoliv projektu.

Persister nejprve hodnotí. Lidé a věci pozoruje prostřednictvím “filtru“ svých postojů.

Rebel lidi a věci charakterizuje podle modelu líbí se mi/nelíbí se mi.

Promoter nejprve reaguje, pak provádí akci nebo průzkum, a teprve poté (snad) přemýšlí.

Různé vnímání světa činí svět bohatším a zajímavějším. Je správné ke světu takto přistoupit a užívat si rozmanitosti, které nám nabízí. Tento přístup je užitečný zejména pro kouče, kteří mají tu příležitost, se s touto rozmanitostí setkat. Neexistuje žádné špatné nebo dobré vnímání, jen představa, která nám za určitých okolností poskytne více či méně výhod.

Pozorujeme-li tyto odlišnosti jako barevná skla kaleidoskopu, budeme si jich užívat.

Luica Radivojević